Porozumění různým kočičím zvukům a jejich významu

Kočky se snaží se svými majiteli komunikovat různými způsoby – jenže problém mnohdy spočívá v tom, že tyto kočičí zvuky často neumíme správně pochopit. Proto je důležité naučit se rozpoznávat význam jednotlivých kočičích projevů. Díky tomu lépe porozumíte tomu, co vaše kočka cítí, co potřebuje nebo co si přeje, a můžete na to vhodně reagovat. 

To pomůže majitelům poskytovat svým mazlíčkům lepší péči, díky čemuž se kočka bude cítit v bezpečí, spokojeně a pochopeně. Výsledkem je pak i pevnější a hlubší vztah mezi vámi. V tomto článku se proto zaměříme na různé kočičí zvuky a jejich význam.

Na první pohled se může zdát, že vaše kočka vydává jen zvláštní a poněkud nesrozumitelné zvuky. Ve skutečnosti ale každý zvuk kočky něco znamená a nese určitý vzkaz. Když se naučíte porozumět zvukům kočky, dokážete tím výrazně prohloubit vzájemné pouto. Níže najdete přehled nejčastějších kočičích zvuků, se kterými se můžete setkat, a také jejich význam.

• Mňoukání:

  • Tím nejrozšířenějším zvukem kočky je zcela jistě mňoukání. Mňoukání koček není vždy stejné – liší se výškou, tónem i délkou a každý typ nese jiný význam. Běžné mňouknutí střední délky a výšky obvykle znamená, že kočka o něco žádá. Krátké mňouknutí může být jen pozdrav, zatímco dlouhé, protáhlé mňoukání často představuje stížnost nebo nespokojenost. Vysoké mňouknutí zase bývá známkou bolesti – třeba když do kočky omylem strčíte. Pokud kočka mňouká opakovaně, dívá se na vás a přitom se může i otírat o vaše nohy, je to jasný signál toho, že má hlad – dopřát ji můžete třeba její oblíbené Whiskas kapsičky. Když budete sledovat různé druhy mňoukání spolu s chováním kočky, rychleji pochopíte, co vám chce říct – a díky tomu ubude potenciální frustrace na obou stranách.

• Vrnění/předení:

  • Předení neboli také vrnění je tichý, hlubší a rytmický zvuk, který kočky vydávají se zavřenou tlamičkou a většinou značí spokojenost. Uslyšíte ho třeba při hlazení, česání nebo když kočka odpočívá. Není to ale vždy jen známka radosti – kočky předou také tehdy, když jsou nervózní, necítí se dobře nebo je něco bolí. V takovém případě jde spíš o jejich způsob, jak se samy mohou uklidnit. Abyste si předení správně vyložili, sledujte i řeč těla kočky – pokud je uvolněná a třeba vám hněte packami klín nebo deku, je pravděpodobně šťastná. Jestliže má ale své tělo spíše napjaté, může i předením signalizovat nepohodu. Pokud dokážete rozeznat, zda kočka přede z radosti, nebo ze stresu, snáze jí poskytnete správnou péči. Zjistěte více, proč kočky předou.

• Cvrlikání:

  • Jedním z podivnějších a méně častých zvuků, které kočky vydávají, je tzv. cvrlikání nebo skřípání zubů. Vzniká tím, že kočka rychle tře čelistmi, respektive zoubky, o sebe, aniž by k tomu používala hlas. Nejčastěji si tohoto zvuku všimnete, když kočka kouká z okna na ptáky nebo jinou kořist. Protože zvuk připomíná ptačí štěbetání, považuje se buď za projev loveckého instinktu, nebo za reakci na vzrušení či frustraci z neuskutečnitelného lovu (pokud se k potenciální kořisti nemůže dostat například skrze okno). I když se proto na první pohled může zdát, že kočka klidně sedí a odpočívá, vůbec tomu tak být nemusí.

• Syčení:

  • Syčení je zvuk kočky, který jako majitel asi neuslyšíte rádi, ale občas se s ním setkat bezpochyby můžete. Jde o běžný projev, kdy kočka prudce vydechuje vzduch tlamou s vyceněnými zuby, což připomíná syčení hada. Často ho doprovází i jiné výstražné signály – prohnutý hřbet, přilehlé uši nebo rozšířené zorničky. Kočky syčí ve chvíli, kdy se cítí ohrožené nebo v defenzivě. Je to jejich způsob, jak dát jasně najevo nespokojenost a varovat druhou stranu, aby se stáhla – tím se snaží předejít přímému fyzickému konfliktu.

• Trilling:
  • Trilling neboli také trylkování či švitoření je další typ kočičího zvuku, který se nachází někde mezi mňoukáním a předením. Jde o jemný, vyšší tón vytvářený vibrací hlasivek. Kočky ho obvykle vydávají, když jsou nadšené a chtějí se podělit o svou radost se svým člověkem – například při vítání nebo jako „poděkování“ za pamlsek či pohlazení. Trylkování ale používají i ve vzájemné komunikaci mezi sebou, a to přátelským způsobem.

Snáze porozumíte zvláštním kočičím zvukům, když se podíváte na jejich původ a význam. Za některými projevy totiž stojí evoluční důvody – například lovecké instinkty, vymezování teritoria, sociální interakce nebo námluvy.

Například při cvrlikání směrem k ptákům či jiným malým zvířatům se předpokládá, že kočka napodobuje zvuk své kořisti. Mohlo by jít o loveckou taktiku, jak vylákat oběť navozením „bezpečného prostředí” a usnadnit si tak lov. Stejně tak to ale může být projev vzrušení při pohledu na kořist nebo frustrace z toho, že se k ní kočka nemůže dostat.

Další zvuk kočky, který jsme zatím nezmínili, by se dal přirovnat označit jako kočičí vytí – hlasité, táhlé naříkavé mňoukání, které je často slyšet v noci. Kočky ho používají, když se cítí ve fyzické nebo emoční nepohodě. Může také sloužit jako varování jiným kočkám, že dané území je obsazené. Nekastrované či nesterilizované kočky jím navíc dávají najevo říji – funguje totiž i jako volání k páření pro ostatní kočky v okolí.

Každá kočka je ovšem jiná a některá plemena bývají výrazně „upovídanější“ než jiná. Naučit se rozumět zvukům, které vaše kočka vydává, proto zabere čas. Každý jedinec může mít svůj vlastní způsob vyjadřování emocí. Pokud budete pozorně sledovat okolnosti, řeč těla i další signály, brzy pochopíte, co jednotlivé zvuky znamenají – a tím i to, jak vašemu mazlíčkovi zajistit co možná největší spokojenost.

I když se nevyskytují tak často, mezi další kočičí zvuky patří i vrčení a mručení, které se často objevují společně se syčením. Jde o tišší zvuky, které kočky vydávají a které signalizují agresi nebo strach. Tento projev se objevuje, když se kočka cítí ohrožená nebo vyděšená – má upozornit druhou stranu, aby jí dala dostatek prostoru a předešlo se tak fyzickému konfliktu.

Kočka, která syčí, může mít také prohnutý hřbet, naježenou srst nebo se držet v podřepu, připravená k potenciálnímu útoku. Někdy kočky vrčí i v neznámém prostředí, například při návštěvě veterináře – v takovém případě zvuk vyjadřuje úzkost nebo jednoduše nepohodlí.

Je důležité rozpoznat zvuky svého čtyřnohého mazlíčka, abyste dokázali přečíst jeho pocity, emoce, ale také případné změny nálady. Pokud se typ, četnost nebo intenzita hlasových projevů změní, může to být známka stresu, nepohody nebo zdravotních problémů. Pokud takové zvuky přetrvávají, je nezbytné je konzultovat s veterinářem, aby se vyloučily, odhalily nebo i řešily případné psychické či fyzické zdravotní potíže – obzvláště, pokud se mění chování starší kočky.

V případě, že doma máte dospělou nebo starší kočku, prozkoumejte naše produkty pro kočky starší 1 roku.

Kočky vydávají širokou škálu různých zvuků, které obvykle vyjadřují určitou emoci, pocity nebo také aktuální zdravotní stav. Mezi ty nejčastější se řadí mňoukání (pozdrav, žádost či dokonce frustrace), předení (obvykle signál spokojenosti a pohody), cvrlikání a skřípání zubů (lovecký instinkt, ale i frustrace či nepohodlí), syčení (varování a pocit ohrožení) nebo třeba i trylkování (vyjadřuje radost nebo přátelský pozdrav mezi kočkami).

Kočku můžete pozdravit různými způsoby. Vždy je však důležité respektovat její zónu osobního prostoru a zbytečně ji zbrkle nenarušovat. Mezi běžné možnosti, jak říct kočce ahoj, patří jemné povídání a zároveň pomalý oční kontakt, který kočka vnímá jako přátelský. Alternativně můžete také nabídnout svou ruku k očichání.

Mňoukání na kočku může představovat zábavný a hravý způsob, jak s ní navázat přímý kontakt. Snažte se vytvořit klidný a jemný tón mňoukání, který je podobný tomu, jenž vydává samotná kočka. Vyvarujte se ostrému nebo hlasitému mňoukání, jelikož tak byste mohli kočku vyděsit. Pokud to uděláte správně, kočka může odpovědět vlastním zamňoukáním, přiblížit se, otřít se o vás nebo začít příst. Taková kočičí konverzace pro vás bude nejen zábavná, ale také umožní si vytvořit silnější pouto mezi vámi.