Perská kočka

• skupina podle FIFE: Perské a exotické kočky
• vhodné prostředí: byt / řadový domek / vila
• hmotnost v dospělosti: 3.50-7.00 kg
• péče o srst: každý den
• vztah k dětem: rezervovaný
• vztah k ostatním zvířatům: rezervovaný
• povahové vlastnosti: přítulná, klidná, oddaná

Dlouhosrstá perská kočka pochází se vší pravděpodobností z tureckých angorských koček. Staré typy angor a kočky jim podobné byly ve středověku a na počátku novověku rozšířeny v Arménii, Kurdistánu, Turecku, v Persii i Iráku. Byly „šedě žíhané, žlutočervené“ a čistě bílé. Tento typ se prý vyskytoval právě v okolí dnešní Ankary. Podle některých údajů se kočky perské dostaly do Itálie a do Francie už v roce 1550. První skutečně doložený exemplář přivezl roku 1628 známý italský dobrodruh a cestovatel Pietro dela Valle z perského Chorásánu. Na konci 19. století začali angličtí chovatelé křížit angory s jinými plemeny, čímž vznikly kočky robustnějšího typu s hustší a delší srstí. Do dnešní extrémní podoby vyšlechtily perské kočky američtí chovatelé.